Anatomie války

Tak ty jsi TA válka!

Máš zalekané oči.

Jsi sama sobě nebem i zemí.

Jsi sama sobě pamětí i zapomnění

Sama mluvíš s propastí.

Mluvíš mrtvými těly.

Tak ty jsi TA válka!

Valíš se po polích, loukách,

odnikud nikam, a pořád blíž.

Shnilé maso na tobě visí,

jak na stromech listí,

jak víra na nevěřících.

Tak ty jsi TA válka!

Pohádka, kterou dětem

mrtvým hlasem Minerva vypráví.

Učíš nás ležet v hrobech.

Lisuješ krev a neznáš hranic.

Jsi venku, ale díváš se dovnitř.

Tak ty jsi TA válka!

Bezbohá balada,

co pronásleduje člověka,

jak noc den od počátku.

Hvězdy se pro tebe zavřely

a mlčí…

Tak ty jsi TA válka!

Máš potlučené květy místo očí.

Chci tě uchopit,

ale zatím jen obcházím

a zaklínám. Mluvím s něčím,

co není člověk,

ale má lidské stopy.