Jen sledování stromů a listí, jak padá.

Navždy a navždy tekoucí barvy oblohy

do obrysů mraků stínících dům, jenž stále opouštíme.

Tak ráno je na svém místě – zarostlé pod duši.

Zkoumám půvab stínu a opět se směju,

jen abych se držel od pláče nad vylhanými pravdami.

Myslím si...

Snad je to nevyslovitelné

         …jako vzduch nesoucí orla.

Snad to nikdy neunaví

         …jako země.

A jak přirovnáváním hledám slova,

         prostá jako bezrosá tráva,

              která zelení zpívá a čepel...

Hřmí

    Za ruce, za nohy, za oči.

V dálce,

    Kde nebe je nejtenčí,

Dohořívá maceška.

V trhlinách spánku

   Vítr ji ohýbá k zemi

   Nezralou touhou

   A ona zní.

   Vytrhává kořeny života

   Jako my, když…

Je v nás příliš člověka,

A příliš...

V zelené noci sadu

         trhám jablka

            poraněná tajemstvím jara.

Nic víc než ticho,

        s námi – bez stínu,

          jako svědek hledání

             času ve spleti labyri...