Variace na Calderónovo téma

Noc narodila se mi v dlani,

bez dechu – jako ryba se rodí,

a přísahám na chleba, co jím,

za učitele mi dala snění.

Žiju v spánku a sním v bdění,

svět je mi tím, čím není,

ani pravdě věřit nesmím,

vrším viny k probuzení.

Utopený v moři snů

dotýkám se světla stínu,

lovím nebe z vln

a letní sníh mi snáší něhu.

Viděl jsem svá zatemnění,

zhvězdění i života šílení,

a zbyl mi jen sen nedospalý,

a ozvěny, co znějí samotami.

Oblaka už popadala

a Boha mám za mazaného ďábla,

který nejlíp mluví,

když moudře mlčí.

Možná jen sním,

ale sním-li, nebuďte mě!

Má žena je malé nebe,

menší, než se sluší.

Je tou větou lásky,

co začíná a nekončí.

Noc narodila se nám v dlaních.