Věřím své editorce, která na to má vzdělání, zkušenosti a zná můj styl psaní.

Umělec vytváří novou skutečnost, která by chyběla. Vytváří ji ze své vize, svými prostředky, svým estetickým cítěním a zpřístupňuje ji ostatním.

Oblíbených knih mám několik, ale z nich nejvíce si vážím románu Muž bez vlastností od Roberta Musila.

Kolem dvaceti, pokud na každou z nich píšu recenzi.

Jako asi každý spisovatel rád čtu a snažím se nad díly jiných autorů přemýšlet. Literární kritika je pro mě rozjímání nad hodnotou díla, nejen estetickou. Pokouším se nalézt a pojmenovat nové objevy, kterými dílo objasňuje lidský život, svět kolem nás. Recenze mi slouží pro vlastní potřebu, ale jsem rád, pokud jsou pro jiné čtenáře užitečné a stanou se pro ně kompasem, který je zavede k zajímavé knize. Zaměřuju se už především na uměleckou prózu, poezii a pohádky, ale nevyhýbám se žádnému textu, je-li pro mě jakýmkoliv způsobem zajímavý.

Ne, ale pouze výjimečně, knihy si pečlivě vybírám.

Ano, s odstupem let se mi nejvyzrálejší zdá v tvorbě Jana Skácela, Otokara Březiny, Bohuslava Reynka a Josefa Kainara. Rád se vracím i i k dílům Jiřího Ortena, Oldřicha Mikuláška, Josefa Hory, Františka Halase, Čana a Antonína Sovy. Myslím, že poezie je významně ovlivněna jazykem, ve kterém vzniká, tedy jeho možnostmi, rytmikou a podobně. Bude proto vždycky vnímána jako národní, unikátní a jen obtížně a nedokonale přeložitelná do jiného jazyka. Na druhou stranu poezii vytvářejí lidé, kteří vycházejí z podobných témat, životů, literárních žánrů a forem. Poezie tedy lidi spojuje, i když se tvoří jinými jazykovými prostředky a s jiným estetickým cítěním. Porozumět sdělení cizí poezie můžeme z překladu poměrně lehce. Její estetiku ale bez znalosti původního jazyka nikdy úplně nedoceníme. Také si myslím, že básnící by neměli obohacovat jen národní poezii, ale svými jazykovými prostředky obohacovat poezii světovou - a především lidskou. Lanškroun, 19. října 2023