Nevěrná voda vrací se po paprscích duhy z oblak ----------------------------------- Město si hlučí pod nebem zmatených hvězd za světla vyšlých ----------------------------------- Jen horská mlha hudbu znít tichem slyší, lidské sny vidí ----------------------------------- I letní nebe ptáci si oblétají dnes všemi směry ----------------------------------- Měsíc se sklání, líbá a neporaní úsměvy noci ----------------------------------- Mysli na želvu – nespěchej, nepolevuj, zdol

Prstem napiš báseň do kosmického prachu na skále v měsíční den, kdy osamíš v tichu, až sám sebe slyšíš.   Duší pohlaď každý verš a hvězdy měj vždy nad sebou. Svitem ti odpustí a tvou cestou tě povedou.   Slovo k slovu, slova k verši, a z nich báseň z prachu – jako my.

Schovám si tě pod květ malé lilie. Chytím v paměti naše poslední chvíle,                 krásnější než jindy, a na tvoji fotografii se budu dívat                 a zapomínat.   Ještě tu jsi na polštáři,                 ani rukou tě nepustím. Slunce i smrt cestují spolu,                 my s nimi – není to zvláštní?                 Copak se sami neopustí? Jsi mi tak vzdálená v blízkosti                 a nepřítomná v přítomnosti. Jsi dotek bolesti.   Schovám si tě pod liliový

Rajka (Bird of Paradise) 2026 Ink painting on pink paper 210 × 297 mm Titled, signed and dated Private collection

Z každého břehu odraz měsíce zrcadlí se ve vody tichém běhu.   Měsíc na nebi ale neví, proč se vody v jezeře vlní a člověk vždy tak blízko počátku i konci, ač mu hvězda života na cestu září.   V té měsíční vodě počátek a konec jsou spíš než protiklady dvě stejné strany jedné cesty.