Obrysy
Jen sledování stromů a listí, jak padá.
Navždy a navždy tekoucí barvy oblohy
do obrysů mraků stínících dům, jenž stále opouštíme.
Tak ráno je na svém místě – zarostlé pod duši.
Zkoumám půvab stínu a opět se směju,
jen abych se držel od pláče nad vylhanými pravdami.
Myslím si, kdybych tak mohl dát všem, co toužím dát.
Nenávisti
Život jako v domečku pro panenky
Dokonalý polibek, protože je polibkem smrti
Slova uškrcená na rtech
Čas, který se nepohne
Lásce
Pohled, který čas nevymaže, jímž ve tmě vždy najde, koho hledá
Víru, že nás někdo poslouchá, každičké vyslovené slovo…
Domov tam, kde je srdce – teplý jako pes u nohou
Báseň spojující okamžik s věčností,
jež si o slovo proklestí cestu do nekonečna
a Člověku
Vědomí, že nabitá zbraň nevysvobodí.