Šumění

Až budu modlitbou

boha mučit,

živý jako kámen v kamení,

jen mi listím zašumí.

On a já se známe

příliš dobře,

zapomenout nemůžem,

pro nás je jen v bouřích klid

a hlubina v duši.

A až budu svobodný

jako hudba ve večerním tichu.

Až budu bezbřehý jako čas.

Až prožiju vše v jediném polibku.

Jak blízko mu budu pak?

Věčně zelenými listy

hladí mě a šumí

nade mnou

milostí.