Vyhledat
Tiché moře let
- 26. 1.
- Minut čtení: 1
Aktualizováno: před 7 dny
Když vločky sněhu na moře padaly,
srdce i sny jsme odpočinout nechali.
Řekni, co ztratilo se na konci?
Mám jen svá spolykaná slova
a blízký strach člověka,
pro který nikdy není příliš starý.
Ve vlně vídám tvář minulosti
a v sobě cítím cosi,
jak prasklinu šířící se po ledovci.
Den ze dne učím se sám se sebou žít.
Pluji za tebou
jak loďka vzpomínek po tichém moři let,
kde blízké zdá se vše, co nevrací se zpět.
