Variace na Camõesovo téma

Tady se smála a počítala jeteliny – čas tu zůstal stát, jak paprsek světla mezi stíny.

Chovala ticho v dlaních, co voněly po dešti. Zemi šeptala vlastní příběhy.

Tady se smála, pak pohodila kadeřemi... Ptám se, co je vzpomínání?

Je to jako věčně žít na této zemi?