Pomíjivá elegie

Jak jména, co už nikdo nezavolá.

Jak vzpomínky, jdoucí ve stopách času,

než se vytratí.

Jak flétny, které jednoho dne oněmí.

Takoví budeme i my.

Jak doznělé písně, utichající v srdci.

Jak v zimě dech, co na chvíli se objeví.

Jak nesmělé listí, které padá k zemi.

Takoví jsme i my.

Jak otisky prstů na skle, než se časem smyly.

Jak vše, co slepé oči viděly.

Jak poranění, kteří ranami netrpěli.

Takoví jsme i my byli.