Modlitba v tichu

Teď a tehdy

potápí se v čase.

Dny se jí od setmění vrací

a zítřku není, je-li ještě

lehkonohá

a smavě se obléká.

Nebojí se, nemá strach.

Chce milovat a nedýchat.

To pro ni svítí

            jiná světla jiných světů.

To pro ni mlčí

            jiné hlasy jiných pokojů.

To pro ni je lepší rozumné peklo

            než hloupý ráj.

Podzim tměl a podzim tměl.

Chtěla mu sama být zrcadlem.

Chtěla spát a mít otevřené oči.

A vidět, jak ze stropu jí sněží

            slzy, které se neusuší,

a jaká znamení kreslí smrt na těla.

Cítím ji dnes tam, kde není zítřku.

Kde i ON je bez citů.

Vykoupím její sen za modlitbu v tichu

a dny budu pít.

Dny budu pít jak vodu,

co žízeň nehasí.