Modlitba v tichu
Teď a tehdy
potápí se v čase.
Dny se jí od setmění vrací
a zítřku není, je-li ještě
lehkonohá
a smavě se obléká.
Nebojí se, nemá strach.
Chce milovat a nedýchat.
To pro ni svítí
jiná světla jiných světů.
To pro ni mlčí
jiné hlasy jiných pokojů.
To pro ni je lepší rozumné peklo
než hloupý ráj.
Podzim tměl a podzim tměl.
Chtěla mu sama být zrcadlem.
Chtěla spát a mít otevřené oči.
A vidět, jak ze stropu jí sněží
slzy, které se neusuší,
a jaká znamení kreslí smrt na těla.
Cítím ji dnes tam, kde není zítřku.
Kde i ON je bez citů.
Vykoupím její sen za modlitbu v tichu
a dny budu pít.
Dny budu pít jak vodu,
co žízeň nehasí.