Vyhledat
Nahá země
- Matouš Čihák
- 10. 10.
- Minut čtení: 1
Aktualizováno: před 5 dny
Zimní krajina nahé země
schová ti na rameni jemný dotek ticha.
Chůzí se na sníh už nepodepíšeme.
Němě posloucháme vítr a nebe.
Pláčou jako soucitný Bůh pro člověka.
Za námi rozléhá se dálka vzpomínek i let,
ale až v této chvíli, která zastavuje čas,
chápeme své štěstí, když bere si vše zpět,
jak moře vlnu za vlnou. Jsem tu já, anebo ty, nemůžeme-li být oba?
Cítíš?
Ve stínu smrti jsme více živí.
A bolest z odloučení nám lásku zesílí. Lásku, která je ticho mezi slovy
a bez těla jen ozvěnou touhy.
Dál ve dne hledá světlo muže světlo ženy.
A mrtví, živí, nezrození,
jak o věčném snu sní o štěstí.