Ecce praemium litterarum

Udílení cen v umění je jedna z celé řady tvrdošíjně udržovaných iluzí, a to navzdory zřejmé skutečnosti, že umění neuznává kritéria, hranice ani nedává prostor nebo možnosti k objektivnímu hodnocení uměleckých děl, natož autorů. Existence takovýchto cen je snad možná jenom díky prospěchu, který někomu či něčemu přináší.


Literární ceny a oficiální vyznamenání, ty prestižní nevyjímaje, jsou povětšinou zpolitizované a čistě ideologicky zaměřené frašky, jež mají pramalý vliv na intelekt, práci a tvůrčí schopnosti spisovatele. Takové ceny a vyznamenání činí z literáta jen potencionálně zpolitizovanou instituci poplatnou době nebo vlivným kruhům. Nesnaží se zachovat svobodného jedince s uměleckým projevem, který vytváří svébytné a esteticky hodnotné literární dílo. Laureáty těchto cen se proto namísto pravých spisovatelů a básníků čím dál častěji stávají angažovaní novináři, zapisovatelé cizích příběhu a líbiví textaři, jež se naučili klepat na slavobrány vlastního publika.


V těchto souvislostech lze se jen těžko ubránit pochybnostem o kladném přínosu literárních cen pro literaturu. Nesluší se dokonce ani jejich existenci takto odůvodňovat. A je-li navíc pozice skutečného spisovatele přítomností literárních cen ohrožena, bylo by na místě zvážit jejich zrušení. Konfrontovat se raději s realitou. Poučit se z počínání Dona Quijota, jenž kdysi roztrhl oponu zidealizovaných romantických příběhů o rytířích.


Dopsáno dne 29. července 2017 v Hrádku nad Nisou.

Vybrané příspěvky
Nejnovější příspěvky