Jsme modlitba, a jsme hřích, žijeme z obětí svých, a bolí náš dvojí hlas jedné řeči.

Až jednou se unavíš, vždyť i slunce světlem se unaví, mysli na noc, která ho denně osvobodí. A ztrácíš-li v sobě den a myšlenky ti jen...

Jak jména, co už nikdo nezavolá. Jak vzpomínky, jdoucí ve stopách času, než se vytratí. Jak flétny, které jednoho dne oněmí. Takoví...

Věčné sny se zdají, časy jsou rozvodněné. Věčné sny se zdají, mrtví na život vzpomínají, za dnem den se žene. Vzpomínky se otáčejí, jako...

V dálce znovu šumí moře,  jako srdce, co se nevzdává.  Každá vlna nese jména, ale čas je nepoznává.   Miloval jsem, jak milují stíny – ...