Jak do otcových očí kámen až na kost je největší hřích – narození dítěte pro hlasy, jež říkají, co si má myslet, kterou barvu kůže chtít, a koho milovat, nenávidět, komu nevěřit. Nevidí úsměv. Ví prý jistě, co je přede mnou a za mnou, ale kde… Kde jsi ty, když s těmi hlasy nutíš žít! Žít zimou a oblaky slz, před nimiž nelze odejít.