Tangramy času
Sténání stěn raněných rán
z hlubiny ticha dokořán
jsou chvíle, kdy je každý sám
jako letící kříž ke hvězdám.
Čas v nich se tříští na části,
z nichž pak se skládají tangramy.
A to, co jsme byli, už nejsme my.
Jsme do jiných světů složeni.
Ještě se jistě potkáme
s šepoty a výkřiky,
jako dva kříže na břehu
a pod nimi
v zrcadlo se zhladí vody.