top of page
  • scribd_edited
  • Goodreads
  • wc-pinwheel
  • Kosmas
Vyhledat

Slova snad pro svobodu

O kráse i zranitelnosti lidské svobody


Zločin sice můžeme chápat jako projev svobodné vůle jedince, ale to neznamená, že se kvůli ochraně svobody projevu musí tolerovat. Vnímání rozdílu mezi společenským schvalováním „konání dobrá“ a odsuzováním „konání zla“, které někdo označuje jen za dvojí metr, je myslím spíše znakem vyspělé a kulturní společnosti. Cit pro odlišení těchto svobodných projevů jednání se totiž získává celoživotní (sebe)výchovou v prostředí, v němž žijeme. Protože zlo a dobro jsou ale relativní pojmy a lidské společnosti si volí různé formy uspořádání, může nastat situace, kdy se konání dobra stává zločinem a naopak. V člověku se pak začíná ozývat svědomí a volí mezi odporem k jinému vnímání dobra a zla, nebo převýchovou. Platí to nejen při přechodu od demokracie k totalitě, ale i zpět (například situace v Německu po 2. sv. válce). Nicméně, pouze v totalitě existuje jediná pravda o tom, co je dobré a co zlé. Bývá určována jakousi stranou, sektou, vůdcem nebo generálním tajemníkem, kterého třeba ani nikdo nikdy neviděl. Ti všichni srdnatě a obětavě za společnost přebírají její nesnesitelnou tíhu rozhodování, tedy svobodu. A proto si myslím, že ne tolerance zločinu, ale tolerance více pravd je projevem větší svobody společnosti. Dokud kolem sebe slyším více pravd, ale i různých vědomých či nevědomých lží, bludů, pocitů vydávaných za názor, mám stále ještě naději, že žiji ve svobodné společnosti. Ve společnosti, kde se i dítě může beztrestně vyjádřit, že císařovy nové šaty jsou vlastně nahota, a podvodníci mu můžou tvrdit, že tomu ještě nerozumí, že jsou to šaty, které vidí jen vyvolení. Domnívám se, že v tom je krása, ale i zranitelnost lidské svobody. Nechat s důvěrou v člověka vedle sebe žít pravdu a lež, aby mezi nimi mohl volit.
Vybrané příspěvky
Archiv

V případě dotazů, prosím, kontaktujte autora nebo vydavatele:

© 2016-2025 Matouš Čihák
All rights reserved, including the right of reproduction in whole or in part in any form.

All texts and illustrations may not be reused without prior consent from Matouš Čihák. To obtain permission to use the text, please contact author here
bottom of page