Něco jsme měli…

Něco jsme měli, příliš brzy

Křišťálovou ukolébavku světla

Lentilkový déšť

Balónkové duše vysílané veškerenstvu

Slunce v číši zlacené

Lunu v holi stříbrné

A jazyk války pohřbívající

Města, život, děti

Ponechaní bez cesty ven

Procházíme prázdnými pokoji

Uzavírají nás

S pocity přesličky, když do země vrůstá

A náhle je příliš těžké dýchat

A nemožné dál žít bez barev světla

A milovat pomíjivostí

A klonovat čas

A z nás i ti nejhorší sní být dětmi

A možná ti nejhorší nejvíc

Jenom naše stopy, co vedou až k žilám, tu necháme žít

Něco jsme měli, příliš brzy

Něco jsme měli…