Vyhledat
Bílá zahrada
Vznáší se v čase po čase.
Nebojí se žádné noci.
Šije si z útěchy závoje.
Srdce se potuluje za ní.
…vyplakané s kufry vzpomínek…
…zaříkané v dva úplňky na jednom nebi…
Loni Láskou snila, na malou chvíli.
Lidé jí nevěřili.
Letos je mlčení.
…tajemné jako ticho mramoru…
…tajemné v doteku lotosu…
A bude i bílá
zahrada, kterou Vistárie popíná,
a dýchá a nedýchá.