Obrysy

Jen sledování stromů a listí, jak padá.

Navždy a navždy tekoucí barvy oblohy

do obrysů mraků stínících dům, jenž stále opouštíme.

Tak ráno je na svém místě – zarostlé pod duši.

Zkoumám půvab stínu a opět se směju,

jen abych se držel od pláče nad vylhanými pravdami.

Myslím si, kdybych tak mohl dát všem, co toužím dát.

Nenávisti

Život jako v domečku pro panenky

Dokonalý polibek, protože je polibkem smrti

Slova uškrcená na rtech

Čas, který se nepohne

Lásce

Pohled, který čas nevymaže, jímž ve tmě vždy najde, koho hledá

Víru, že nás někdo poslouchá, každičké vyslovené slovo…

Domov tam, kde je srdce – teplý jako pes u nohou

Báseň spojující okamžik s věčností,

jež si o slovo proklestí cestu do nekonečna

a Člověku

Vědomí, že nabitá zbraň nevysvobodí.