Vytrhávání

Hřmí

Za ruce, za nohy, za oči.

V dálce,

Kde nebe je nejtenčí,

Dohořívá maceška.

V trhlinách spánku

Vítr ji ohýbá k zemi

Nezralou touhou

A ona zní.

Vytrhává kořeny života

Jako my, když…

Je v nás příliš člověka,

A příliš vydýcháno

za lásku vyhrabávanou

Z vlasů, jak podzimní listí

zasněným.

Zase není

Ta, co měla být,

Včera, dnes, zítra.

Cítím se potřísněný

A ránem pořezaný až běda.

Jako ryba se vodě neozývá

Mlčím

Jako moře hlavou bije o balvany

Léčím

Jako vítr, který mraky honí,

Nevím

Jako já

Napomínán dechem

Hledám, jak mužský život voní.

A žádný voják za mě nepřiloží housle k líci

A žádný básník nenapíše, co nesmí.

Jdu březovým lesem cestou snu

Ve stopách plachých laní

Zatoulaných

Kdo ví, zdali domů

Tam či onam,

A pak se zastavím

Rozhlednu

Přeju si…

Žít ve stromu

Vybrané příspěvky
Nejnovější příspěvky
Archiv

V případě dotazů, prosím, kontaktujte autora nebo vydavatele:

© 2016-2020 by Matouš Čihák
All rights reserved, including the right of reproduction in whole or in part in any form.
All texts and illustrations may not be reused without prior consent from Matouš Čihák. To obtain permission to use the text, please contact author here
  • Goodreads
  • scribd_edited
  • Kosmas
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now