Vytrhávání

Hřmí

Za ruce, za nohy, za oči.

V dálce,

Kde nebe je nejtenčí,

Dohořívá maceška.

V trhlinách spánku

Vítr ji ohýbá k zemi

Nezralou touhou

A ona zní.

Vytrhává kořeny života

Jako my, když…

Je v nás příliš člověka,

A příliš vydýcháno

za lásku vyhrabávanou

Z vlasů, jak podzimní listí

zasněným.

Zase není

Ta, co měla být,

Včera, dnes, zítra.

Cítím se potřísněný

A ránem pořezaný až běda.

Jako ryba se vodě neozývá

Mlčím

Jako moře hlavou bije o balvany

Léčím

Jako vítr, který mraky honí,

Nevím

Jako já

Napomínán dechem

Hledám, jak mužský život voní.

A žádný voják za mě nepřiloží housle k líci

A žádný básník nenapíše, co nesmí.

Jdu březovým lesem cestou snu

Ve stopách plachých laní

Zatoulaných

Kdo ví, zdali domů

Tam či onam,

A pak se zastavím

Rozhlednu

Přeju si…

Žít ve stromu