Vytrhávání
Hřmí
Za ruce, za nohy, za oči.
V dálce,
Kde nebe je nejtenčí,
Dohořívá maceška.
V trhlinách spánku
Vítr ji ohýbá k zemi
Nezralou touhou
A ona zní.
Vytrhává kořeny života
Jako my, když…
Je v nás příliš člověka,
A příliš vydýcháno
za lásku vyhrabávanou
Z vlasů, jak podzimní listí
zasněným.
Zase není
Ta, co měla být,
Včera, dnes, zítra.
Cítím se potřísněný
A ránem pořezaný až běda.
Jako ryba se vodě neozývá
Mlčím
Jako moře hlavou bije o balvany
Léčím
Jako vítr, který mraky honí,
Nevím
Jako já
Napomínán dechem
Hledám, jak mužský život voní.
A žádný voják za mě nepřiloží housle k líci
A žádný básník nenapíše, co nesmí.
Jdu březovým lesem cestou snu
Ve stopách plachých laní
Zatoulaných
Kdo ví, zdali domů
Tam či onam,
A pak se zastavím
Rozhlednu
Přeju si…
Žít ve stromu