top of page
  • scribd_edited
  • Goodreads
  • Google Scholar
  • wc-pinwheel
  • Kosmas

Madrigal nenávratnu

  • Obrázek autora: Matouš Čihák
    Matouš Čihák
  • 10. 8. 2019
  • Minut čtení: 1

V zelené noci sadu

trhám jablka

poraněná tajemstvím jara.

Nic víc než ticho,

s námi – bez stínu,

jako svědek hledání

času ve spleti labyrintů dní,

jenž prosí,

nechte mě s tím, co bolí,

se smutkem v očích zakletým,

když srdce do konečků prstů odtéká.

Žiju zimu,

která se nevzdá jaru.

Má křídla stínů i lodě sněhů,

a těší polibkem

ty, co se dívají z křížů.

Z výšky

vyslovuji do tmy Tvé jméno.

Dozrálý,

jako báseň poztrácenými verši.

Vidím Tě

vzdálenější než všechny hvězdy nebe,

Cítím Tě

jako za pyramidami západ slunce,

čerstvou ránu s krůpějí zaschlé krve…

Nenávratno

tušil jsem z lásky,

a že svět je malý, jen srdce nekonečné.

Čekal jsem bolest, která nemá hlas

a těla nahá,

co se nesmí ráno opakovat.

I splývání času – zase je zralé žito, rybník pod maskou hyacintů…

V tišině noci bezhvězdné

tebou se zranit

v sobě zemřít

Zpívám

Zpívám nenávratnu

Vybrané příspěvky
Archiv

V případě dotazů, prosím, kontaktujte autora nebo vydavatele:

© 2016-2025 Matouš Čihák
All rights reserved, including the right of reproduction in whole or in part in any form.

All texts and illustrations may not be reused without prior consent from Matouš Čihák. To obtain permission to use the text, please contact author here
bottom of page