Drobení střídy

Plyne voda beze slova – blyštivá, nám blízká.

Mlčíme jako ona, umlčeni bezslovím.

Drobíme z chleba střídu divokým husám na hladinu

den za dnem víc zní vody smích, vody smích.

Šla pomalu – my s ní – neúnavně světlem do tmy noci,

kterou neodpláčem, nevíme ani kdy začít pod tou bílou skvrnou vesmíru.

Je nám mlčení zas k umlčení, dočasnost dočasná,

čas, kdesi v dálce za stíny mraků, ubíjíme lahvemi od vína.

Lovci v noci husy zavraždili.

Stín jejich mizí do svítání.

Jako by peřím mávli, jako by jen odlétali,

tak husy umírají, husy divoký.

Házíme střídu a nevíme, vodou jsme si či žízní?

Tak bloudíme časem tisíce let, ještě dál a ještě hůř,

Kdovíkdy

Kdovíkam

Naposled

Vybrané příspěvky
Nejnovější příspěvky
Archiv

V případě dotazů, prosím, kontaktujte autora nebo vydavatele:

© 2016-2020 by Matouš Čihák
All rights reserved, including the right of reproduction in whole or in part in any form.
All texts and illustrations may not be reused without prior consent from Matouš Čihák. To obtain permission to use the text, please contact author here
  • Goodreads
  • scribd_edited
  • Kosmas
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now