Počítání

Jdou sněhem – a nemyslí na nic.

Drží ticho plné zvonků i led v dlani.

Jsou tišší,

tišší při vzpomínce,

opatrně se jí dotýkají – jako rány.

Nosil hříchy žlutých růží, počítal minuty,

a ona pláčem pro něj by oslepla.

Teď vzdalují se

jako lodě nocí,

kdy vše bez vůně je, bez tepla.

Čas nemá rád věčné lásky.

Prosby hlasem nevyspalým…

Už se po nich nedívá.

Jdou sněhem s hlavou k zemi,

do ticha a ve stínu

nemyslí na nic – jen počítají,

jak dlouží se cesta sněhem do nikam.

Vybrané příspěvky
Nejnovější příspěvky