Počítání

Jdou sněhem – a nemyslí na nic.

Drží ticho plné zvonků i led v dlani.

Jsou tišší,

tišší při vzpomínce,

opatrně se jí dotýkají – jako rány.

Nosil hříchy žlutých růží, počítal minuty,

a ona pláčem pro něj by oslepla.

Teď vzdalují se

jako lodě nocí,

kdy vše bez vůně je, bez tepla.

Čas nemá rád věčné lásky.

Prosby hlasem nevyspalým…

Už se po nich nedívá.

Jdou sněhem s hlavou k zemi,

do ticha a ve stínu

nemyslí na nic – jen počítají,

jak dlouží se cesta sněhem do nikam.

Vybrané příspěvky
Nejnovější příspěvky
Archiv

V případě dotazů, prosím, kontaktujte autora nebo vydavatele:

© 2016-2020 by Matouš Čihák
All rights reserved, including the right of reproduction in whole or in part in any form.
All texts and illustrations may not be reused without prior consent from Matouš Čihák. To obtain permission to use the text, please contact author here
  • Goodreads
  • scribd_edited
  • Kosmas
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now