Mříží

Je ve mně mříž tvého těla

Stále jsi se mnou, jen léty unavená

Podobáš se klasu, který vítr nalomí

Jdeš jako déšť, jenž neví, kam prší

Jsi vášnivá touha rozedřít si strupy,

sledovat krev stékající rubínovou slzou na ubrusy

a síť náhrdelníku ji dnes už nezachytí.

Jsi mříží, kmeny stromů v lese,

A vrásčitého se dotýká jen kdo bloudí,

Kdo útěchu hledá v neměnném Čase – Prostoru

V neměnné Větě

Jsi ve mně mříž

A kdo ví, kam až klesá,

co jsme milovali…