Mříží
Je ve mně mříž tvého těla
Stále jsi se mnou, jen léty unavená
Podobáš se klasu, který vítr nalomí
Jdeš jako déšť, jenž neví, kam prší
Jsi vášnivá touha rozedřít si strupy,
sledovat krev stékající rubínovou slzou na ubrusy
a síť náhrdelníku ji dnes už nezachytí.
Jsi mříží, kmeny stromů v lese,
A vrásčitého se dotýká jen kdo bloudí,
Kdo útěchu hledá v neměnném Čase – Prostoru
V neměnné Větě
Jsi ve mně mříž
A kdo ví, kam až klesá,
co jsme milovali…