Anýzové noci

Tu noc jsi anýz,

na tisíckrát rozkvétáš,

když dýcháš voníš anetolem

když dýcháš – žiji své anýzové noci.

Tu noc jsi arak, uzo, sambuca,

Tu noc jsi jako pastis jantarová,

čirá, než voda tě zkalí do mléka,

Už jen dvě minuty zbývají do půlnoci.

Jenom dvě minuty nás dělí.

A tak navždy v jantaru být zkamenělý

Být navždy v tobě pouhý hmyz,

Být jenom šperkem, který děsí.

To jsem Já a to jsi Ty.