Mé bílé pláni

Polibky ohně bílé pláni,

nesvedou ani neporaní Čas,

jenž se v ledu nezastaví

a jako vločka taje na dlani,

do lepivého ticha kraje,

pustiny, v níž jsem zajatý,

kde ústy beze rtů cosi šepotá,

že šlépěje se zatoulaly.

Dál půjdou jen tam, kam půjde samota.

S výkřiky divé zvěře za vůní ženy po nevěře,

do smetanových luhů, hájů,

kde mráz pavučinou koruny stromů protká

a spaluje a mačetou kosí.

Neptá se nikoho - neptá.

Když pak dech větru je nožem na hrdle,

když sníh pláň polí odívá,

vše zebe, pálí, řeže,

náhle blízko srdce,

tak blízko nitra.

Vybrané příspěvky
Nejnovější příspěvky
Archiv

V případě dotazů, prosím, kontaktujte autora nebo vydavatele:

© 2016-2019 by Matouš Čihák
All rights reserved, including the right of reproduction in whole or in part in any form.
All texts and illustrations may not be reused without prior consent from Matouš Čihák. To obtain permission to use the text, please contact author here
  • Goodreads
  • scribd_edited
  • Kosmas
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now