Světlo

Světlo Slunce zdejšího jitra hladí mě jemně po tváři

a konejšivě budí ze sna, až nechci uvěřit,

že přes všechny vrásky, které nespočítám,

procitám lehce, zvolna dýchám.

Bůh ví, jak slavnostně se dnes cítím.

Já po těch letech k zbláznění žiji!

Posvátné je ráno, každý okamžik života.

Pomalu vstávám.

Z kuchyně voní anýz a černucha.

Vařím si čaj, tak pokaždé zahřeji vzpomínky

v tom hrníčku s vlčími máky, dárkem od maminky.

Pak ukrojím chléb z bochníku,

a snad jako bych odřízl z věčnosti,

jenž pohladím máslem a sladkým medem.

Bude mě víc o pocit vděčnosti.

Z polštáře sklepu sny, jež za noc se upředly,

a prostotu lůžka stelu, takový už je zvyk,

železný věkem a nerezaví,

však dříve stlávala má žena, než mi ji pochovali.

Světlo Slunce zdejšího jitra pálí mě jemně na tváři

a skrývá to, co zastavuje srdce:

šťastné dětství, i lásky, jež se vytratily,

loučení s přáteli, úspěchy s krachy,

a vůbec vše, co se v životě střídá.

To světlo je odlesk celičkého vesmíru.

V něm blýská se i pár mých okamžiků.

A dnes jsem za ně rád!

Jsem vděčný, že žiji světlem zdejšího jitra.

Vybrané příspěvky
Nejnovější příspěvky
Archiv

V případě dotazů, prosím, kontaktujte autora nebo vydavatele:

© 2016-2019 by Matouš Čihák
All rights reserved, including the right of reproduction in whole or in part in any form.
All texts and illustrations may not be reused without prior consent from Matouš Čihák. To obtain permission to use the text, please contact author here
  • Goodreads
  • scribd_edited
  • Kosmas
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now