Sténání stěn raněných rán z hlubiny ticha dokořán jsou chvíle, kdy je každý sám jako letící kříž ke hvězdám. Čas v nich se tříští na části, z nichž pak se skládají tangramy. A to, co jsme byli, už nejsme my. Jsme do jiných světů složeni. Ještě se jistě potkáme s šepoty a výkřiky, jako dva kříže na břehu a pod nimi v zrcadlo se zhladí vody.