(rozjímání nad "Yumeji's Theme" Shigeru Umebayashiho) Uprostřed všedního dne rozkvetly v ulicích akáty. Vydaly na pospas městskému prachu větve plné bílých květů. Lidé je při chůzi nevšímavě míjí. Přehlíží magii bělostné severoamerické čistoty, protože nikde nezní hudba, žádný státník nepronáší proslov, krásné hostesky nepoutají pozornost davu. Prestiž události dokonce není zaštítěna přítomností tisku, samováženého občana, zasloužilého umělce nebo polozasloužilé celebrity. Lze ji tedy pokládat za nedůležitou. Akátové květy jsou každý rok stejné. Nepodléhají módním vichřicím, které dříve či později ztratí na síle. Jsou stejné, a proto se lidem okoukají. Takový osud čeká každého. Co podruhé ok